Pokud hledáte na Tenerife místo, kde civilizace končí a začíná nespoutaná síla přírody, musíte se vydat na Punta de Teno. Tento nejzápadnější cíp ostrova je magickým světem sopečné horniny, divokého oceánu a ticha, které přehlušuje jen vítr.
Většina turistů dojede autobusem k majáku, udělá si fotku a zase odjede. To je ale škoda. Zvu vás na krátkou, ale vizuálně fascinující procházku od ikonického majáku až k osamělým větrným turbínám v dálce.
U strážce západu (Faro de Punta de Teno)
Vaše cesta začíná u jednoho z nejfotogeničtějších majáků na Kanárských ostrovech. Červenobílý tubus Faro de Punta de Teno svítí námořníkům na cestu už od konce 19. století (i když současná věž je modernější).
Než vyrazíte, otočte se čelem k pevnině. Naskytne se vám monumentální pohled na útesy Los Gigantes. Odtud je vidíte z unikátního úhlu – jako temnou hradbu padající přímo do hlubin oceánu. Je to startovní bod, který bere dech.
Kaktusová "zahrádka"
Od majáku se vydáte po asfaltové cestě směrem do vnitrozemí. Okamžitě si všimnete, že neprocházíte jen tak obyčejnou krajinou, ale bizarní přírodní botanickou zahradou. Okolní lávová pole jsou poseta stovkami obrovských sukulentů, kterým se zde říká cardón (Pryšec kanárský).
Tyto endemické rostliny, připomínající masivní svícny, dorůstají do výšky několika metrů a jejich světle zelená těla ostře kontrastují s černo-červenou sopečnou půdou. Mezi nimi se proplétají menší keříky tabaiba, které vypadají jako miniaturní bonsaje. Je fascinující sledovat, jak si vegetace dokázala najít cestu i v tak nehostinném a vyprahlém prostředí. Místy si budete připadat jako na jiné planetě nebo v kulisách westernového filmu.
Nekonečná modř po levici
Zatímco po pravé straně vás sledují hory a kaktusy, vaše levé rameno patří výhradně Atlantiku. Tady, na nejzápadnějším cípu ostrova, má oceán úplně jinou barvu – je temně modrý, hluboký a neklidný. Po celou cestu máte výhled na nekonečný horizont, který narušuje jen silueta sousedního ostrova La Gomera.
Pobřeží zde není tvořeno plážemi, ale ostrými sopečnými vyvřelinami, do kterých voda neustále buší a vytváří gejzíry bílé pěny. Ten pohled je hypnotický a zvuk tříštících se vln vám bude dělat soundtrack po celou dobu chůze. Je to surová krása, která vám připomene, že stojíte na skutečném okraji světa.
Industriální romantika pod horami
Jakmile minete pásmo skleníků (místní specialita – pěstování banánů a rajčat v lávovém poli), objeví se váš cíl. Parque Eólico. Nečekejte moderní gigantické větrníky. Zdejší turbíny jsou menší, staršího data a působí v té pustině téměř post-apokalypticky.
Stojí v řadě jako tiší obři a jejich listy krájí neustálý vítr Alisio. Je to zvláštní místo, kde se setkává technologie s divokou přírodou a strmými štíty pohoří Teno v pozadí. Ideální místo na chvíli se zastavit, zaposlouchat se do hukotu větru a uvědomit si tu izolovanost.
Praktické tipy na cestu
- Pozor na přístup: Silnice na Punta de Teno je přes den pro soukromá auta uzavřená (z důvodu ochrany přírody). Využijte autobus linky 369 z Buenavista del Norte. Je to zážitek sám o sobě!
- Vítr a slunce: Tady to fouká. Téměř vždy. A stín tu neexistuje. Vezměte si kšiltovku (kterou budete držet), brýle a dostatek vody.
- Místní "obyvatelé": V lávových polích kolem cesty žijí stovky ještěrek (Gallotia galloti). Jsou drzé a zvyklé na lidi – pokud si sednete na svačinu, přijdou se podívat.
Mapa trasy po pobřeží (gpx ke stažení):
Fotogalerie:
